S jógou jsem se seznámila poprvé před více než 20 lety. A přesto se „jogíni“ nazývám pouze posledních pár let, ne více než 5. Proč tomu tak je? Protože, to že jsem si jednou, nebo dvakrát, nebo i třikrát týdně zacvičila jógu, to ze mě rozhodně jógíni nedělalo. A co ze mě dělá jógíni nyní? Myslím, že ten fakt, že již dávno necvičím jógu pro „dobrou postavu“, nebo jen dobrý pocit. Již dávno se nedívám, jestli se moje tělo mění podle ostatních jógís. Již dávno to celé není o tom, jak to vypadá.

Důvodů proč začít jógu můžou být tisíce. Vůbec nezáleží na tom, jaké jsou důvody toho proč člověk začal. Daleko důležitější jsou důvodu, proč neskončil. Když děláte jednu a tutéž sestavu (nyní mluvím o Pozdravu Slunci) každé Boží ráno (a to myslím doslovně) po dobu 3 let a každé toto ráno máte něco nového k objevení na svém postoji, na svých myšlenkách, to z vás, dovolím si říci, již dělá jógíni.

Jaký je tedy život jógínky? Řekla bych to jednoduše. „Čím více víte, a čím více si uvědomujete, tím více nevíte a raději byste si nechtěli uvědomovat.‘ – řečeno se značnou nadsázkou.

Když přijde na jógu, chtěla bych křičet, opravdu křičet do světa, aby nedocházelo ke zneužívání této úžasné tradice a moudrosti. Nosím v sobě velmi hlubokou pokoru před jakoukoliv starověkou tradicí, rovněž před staršími a moudrými lidmi. Nevím odkud tato pokora pochází. Určitě pochází částečně z výchovy a možná i času, ve kterém jsem byla narozena a vychovávána. V tom čase a tom prostoru nebyla jóga běžnou záležitostí a přesto mám v sobě jógu zakódovanou delší dobu než si vůbec umím představit. Je to jako se vracet k něčemu co důvěrně znáte, jen jste to dlouho neviděli a nepoužívali a najednou se vám vyjasňuje.

Měli jste kdy pocit, že něco důvěrně znáte a nevíte odkud a nevíte jak dlouho již? Tohle byla a je jóga ve mně. Jóga mi zkřížila cestu hned několikkrát, ale pouze nedávno jsem v ní konečně našla pevný a stabilní základ. Konečně jsem se stabilizovala.

HARI AUM TAT SAT